WYD - Tarragona, místo předprogramu

10. 9. 2011 15:27

Přípravy na setkání jsem nějak moc neprožívala, protože ještě den před odjezdem jsem trávila s dětmi na mladší smíšené chaloupce ve Zhoři u Jihlavy. Příjezd domů, balení a odjezd do Jihlavy byly opravdu hektické. Vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, kam to vlastně jedu, ale spíš nad tím, co mi chybí. Vše mi došlo teprve při mši svaté, která zahajovala setkání pro náš autobus DBR – 03, jehož patronem se na 14 dní stal sv. Josef. Nadšené a usměvavé obličeje spoluúčastníků mše přislibovaly dobrou atmosféru. Je po mši, nezbývá než se dostat na jihlavské autobusové nádraží a vyrazit do neznáma. Čeká nás 30hodinová cesta… Z ČR bylo vypraveno přes 50 autobusů s asi 2500 poutníky, z Telče jsme jeli 3. Po zjištění, že autobus není zcela tak luxusní, jak jsme si představovali, nastaly trochu chmurné myšlenky. Ale poté, co se páni řidiči představili a semtam prohodili nějaký ten vtípek, byly chmury rozptýleny. Jak se stalo heslem vedoucích autobusů – Co chybí autobusům, vynahrazují řidiči.  Ve 21 hodin se všechny autobusy spojily společnou modlitbou Anděl Páně. Zvláštní pocit - 50 autobusů jedoucích po dálnici D1 a ze všech se ozývají slova této známé modlitby. Je super být součástí takového společenství, které jde po mnoha cestách, ale jde k jednomu cíli. Tato myšlenka se v mé hlavě usadila po celý zbytek setkání a přebývá doteď. Kolem půlnoci jsme do peněženek schovali české koruny a vytáhli eura, protože jsme opustili českou zemi a vjeli do zemí cizích. V nočních hodinách jsme projížděli Německem. Autobusem se neslo ticho a tma, všichni se oddávali snům. V brzkých ranních hodinách nás přivítalo Švýrarsko zahalené do ranní mlhy a prozářené východem slunce. Ještě chvíli a dojeli jsme do místa naší první zastávky – do Francie, městečka Annecy. Zde jsme strávili 9 hodin. Přivítalo nás místní jezero, které mnozí využili ke svlažení z vyčerpávající cesty. Krásná promenáda kolem jezera s pohledem na hory přímo vybízela k procházce. Nad městečkem vyčnívala místní katedrála, kterou jsme se také rozhodli navštívit, přestože stála na opravdu velkém kopci.

Annecy je město spjaté se sv. Františkem Saleským. To připomíná velké množství soch, které se v městečku nachází a také kostel tomuto světci zasvěcený. V podvečer nás čekala společná mše svatá. Po ní nás místní pan farář seznámil s osobností sv. Františka. Na jeho parádní prezentaci budou snad všichni vzpomínat. Dovedl totiž úžasně skloubit humor a fakta a dokonce angličtinu s češtinou. Po úžasném přijetí od místních farníků v Annecy jsme nasedli opět do našich oblíbených autobusů a vydali se na cestu další, tentokrát tu, která vede přímo do Tarragony. Seznamovací hra v autobuse nám přinesla odpovědi na záludné otázky typu, kdo umí řídit traktor nebo programovat v PHP, kdo má narozeniny na setkání nebo kdo byl letos biřmovaný, kdo nikdy nezkusil kouřit nebo dostal někdy ředitelskou důtku. Cesta kupodivu utíkala docela rychle a tak jsme se před polednem dostali do Tarragony, kde jsme měli připravený týdenní předprogram. Tarragona je přístavní město v autonomní oblasti Katalánsko na severovýchodě Španělska.

Po ubytování, kdy holky bydlely jinde než kluci, jsem měla první velký úkol – najít kluky, se kterými jsme se chtěli vydat na průzkum města. Já sama, v neznámém městě, s mapou v ruce. No nedopadlo to nejlíp, ale nakonec Pán Bůh vyslyšel mé střelné modlitby a kluci mě našli na jedné velké křižovatce.  Po zjištění, že bydlí vlastně jen 100 metrů od nás a já byla úplně na druhé straně, jsem se raději už do samostatného bloudění nepouštěla. Každý má hold vlohy na něco jiného, a kdyby každý uměl všechno, tak vlastně ani ostatní k ničemu nepotřebuje, a tak jsem hledání v mapách přenechala radši zkušenějším. Historické centrum Tarragony nabízelo mnoho možností, jak trávit volná odpoledne. Velké množství památek, volný vstup do většiny muzeí či jen ležení na pláži u moře – každý si mohl zvolit to, co je jeho srdci nejbližší.

Jeden den předprogramu byl věnovaný dnu farnosti. Místní farníci nás provedli po městě a povykládali o historii a vzniku města Tarragona. Navečer si pro nás přichystali program, ve kterém nám představili světce, kteří se k oblasti vztahují a také jejich tradiční tance s velikými postavami za doprovodu bubnů a píšťal. Den ukončila slavnostní mše svatá, kterou sloužil arcibiskup Tarragony. Sobotní den byl dnem Katalánska. Všichni poutníci (asi 60 000) ubytovaní v celém Katalánsku se setkali v Barceloně, kde den zahájili společnou mší svatou na Espacio Forum de BCN. Zde poprvé jsme měli možnost se setkat s ostatními národy a zažít pravou atmosféru světových dní mládeže. Každý zde byl hrdý na svou zemi, odkud pochází a dával to najevo vlajkami a různými pokřiky ve svém rodném jazyce. Přesto se všichni dokázali spojit v jednotné modlitbě a zpívat písně, při kterých bylo cítit, že jsou všichni společně spojeni poutem, kterým je Ježíš. A tak když kapela doprovázející mši svatou začala zpívat hymnu SDM, nezůstal v celém areálu snad nikdo, kdo by se nepřidal.

Po mši svaté jsme měli domluvenou prohlídku barcelonské katedrály Sagrada familia od světoznámého architekta Gaudího. Na vstup do této katedrály se stála asi dvouhodinová fronta na sluníčku, ale když jsme pak vyhřátí a unavení vešli do katedrály, únava se rázem změnila v úžas. Něco tak monumentálního člověk sám vytvořit nemůže, zde opravdu na všechny dýchala Boží velikost a moc. Stavbu zkrášluje 18 vysokých věží, které představují 12 apoštolů, 4 evangelisty, Pannu Marii a Ježíše Krista. Podle původního návrhu Gaudího měl kostel plnit funkci obřích přírodních varhan, které by za pomoci větru vytvářely přírodní sbor a interiér chrámu měl představovat mnohabarevný božský chorál.

Druhým místem, nejčastěji poutníky navštěvovaným v Barceloně, se stal fotbalový stadion Camp Nou. Zde si přišli na své hlavně fanoušci fotbalu, kteří dokonce mohli naživo vidět hráče Barcelony, kteří zrovna odjížděli autobusem na utkání s Realem Madrid. Ten jsme měli možnost zhlédnout po příjezdu zpět do Tarragony na pouličních televizích. Fotbalem to ve Španělsku opravdu žije, a tak není výjimkou, že se u jedné televize, kde se právě vysílá fotbal, zastaví nejen lidé jdoucí ze zaměstnání, ale také řádové sestry či zastaví řidič se svým autobusem, aby zjistil, jaký je stav utkání.

Závěrečný den předprogramu v Tarragoně byl věnovaný dnu diecéze. Každý účastník se mohl zúčastnit dvou workshopů, které připravili farníci z diecéze. Na výběr bylo např. divadelní zpracování umučení sv. Fructuosa v románském amfiteátru, evangelizační koncert či katecheze o Ježíši Kristu. Den byl zakončen slavnostní vigílií, při které poutníci dostali požehnání a byli vysláni do Madridu. Tato mše byla pro mě nejhezčím zážitkem ze setkání. Nejen proto, že mezi světovými jazyky jako angličtina, němčina, francouzština a španělština zazněla také velká část mše svaté v češtině, ale hlavně proto, že bylo krásné být součástí tak velké skupiny lidí, která  směřuje k jednomu cíli – k Ježíši. Když se celá aréna rozsvítila při evangeliu světýlky a všichni začali zpívat Jesus Christ, you are my life, bylo cítit, jak všichni přítomní touží po setkání s Ježíšem. Ta atmosféra se nedá přenést na papír, ta se musí prostě zažít.

Tolik k předprogramu v Tarragoně. Protože už je článek i takhle moc dlouhý a obdivuju ty, kteří dočtou až sem, tak další popis SDM a jak to vlastně probíhalo v Madridu, přinesu v dalším článku. Na závěr jen takové shrnutí celého setkání jako důkaz toho, že to opravdu za to stálo:

  • Stálo za to strávit bezmála 30 hodin v autobuse, protože jsme se dostali na místo, kde jsme potkali věřícího mladého člověka na každém kroku a věděli jsme, že s ním máme něco společného.
  • Stálo za to bydlet v hale s dalšími 500 lidmi, protože jsme měli střechu nad hlavou.
  • Stálo za to stát půlhodinové fronty na záchod, protože jsme tam stáli s lidmi, se kterými jsme si měli co říct.
  • Stálo za to jezdit přeplněným metrem, protože na nástupišti stálo mnoho dalších lidí z jiných národů a každý se snažil dát ostatním najevo, odkud je, různými pokřiky a národními písněmi.
  • Stálo za to sedět při mši v aréně na písku a ne na sedadlech, protože jsme si s ostatními mohli na závěr zatancovat.
  • Stálo za to jít na letiště vyhřátými uličkami mezi paneláky, protože místní lidé nám dopřáli osvěžení v podobě vody z hadice i ze sprchy.
  • Stálo za to mluvit česky, protože český program patřil k jedněm z nejlepších vůbec.
  • Stálo za to být na letišti s 2 miliony mladých lidí a zažít vichřici, protože po každé vichřici následuje vyjasnění, v našem případě vyjasnění v podobě společné modlitby.
  • Stálo za to být na Světových dnech mládeže v Madridu, protože nás Svatý otec vyzval k tomu, abychom „V Kristu zapustili kořeny, na něm postavili základy a pevně se drželi víry.“

Zobrazeno 1395×

Komentáře

svíce

Zatím nejlepší shrnutí,které jsem zde četl,pěkné.

Temperka

Děkuji... :o)

ruprecht

Zatím nemám čas si to přečíst, ale už asi máš diplomku hotovou, viď?

Temperka

Diplomku vůbec, do té se mi nechce, tak vymýšlím, co bych tak asi dělala místo toho... :o)

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková