Předsedování - co s tím?

Listopadový ráno, zataženo, sem tam přeháňka... a já sedím za oknem, koukám se ven a přemýšlím, proč to vlastně všechno dělám... má to vůbec nějaký smysl? nezbývá než zbilancovat... vystřelím střelnou modlitbu: "Pane, dělám opravdu to, co ty chceš?" 

A teď k věci: už dva roky jsem předsedou SHM Klub Telč, které organizuje různé akce pro děti a mládež. Co mi ty dva roky daly? Co mi ty dva roky vzaly? Momentálně mám v hlavě jen to, co mi vzaly... je potřeba asi nějaká rekapitulace... 

Když jsem před 9 lety seděla v klubovně, kde se chystaly a plánovaly různé akce a akcičky pro děcka, byla jsem šedá myška, která se bála projevit svůj názor, protože se styděla před ostatníma mluvit. Mluvila jsem, jen když mě někdo osobně oslovil a to tak, že tomu snad nikdo nemohl rozumět... mým úkolem tenkrát bylo vést jen schůzky pro holky - to bylo něco, to byl můj splněný sen, to co jsem vždy chtěla dělat... před holkama jsem byla svá, ty mě držely nad vodou... ze schůzek se postupně stalo i asistenství na různých minichaloupkách nebo chaloupkách... o 3 roky později jsem jela na kurz hlavních vedoucích, který jsem zdárně ukončila a s potvrzeným papírem v ruce jsem na jedné schůzi řekla, že pojedu jako hlavní vedoucí na letní chaloupku... wau... to je změna... ale ty změny ještě nekončí... jako hlavní jsem musela projevovat své názory, rozhodovat o tom, co uděláme, co neuděláme, vést skupinu vedoucích na plánovacích schůzích, komunikovat s rodiči a přitom neustále mít za všechno odpovědnost... chvíli to nešlo, pak to zase šlo... každopádně chaloupky se vydařily a to přidává postupně na sebevědomí... a pak to přišlo... když se expředseda rozhodl odstoupit z funkce, sešli jsme se všichni v klubovně a byly volby... ze srandy jsem řekla, že klidně předsedou budu (neočekávala jsem, že by se tak mohlo stát)... postoupila jsem do dalšího kola voleb a pak... ve finále s vlastním bratrem... wau, co to má znamenat??? dopadlo to těsným vítězstvím pro mě...  wau, oni mě fakt chcou mít za předsedu? to snad ne! to byly moje první pocity... co teď s tím? No tak to zkusím, proč ne... a tak to zkouším už dva roky... z šedé myšky, která se bála projevit svůj názor, jsem teď tou hlavní, která vede schůze, projevuje své názory jako první, rozpoutává diskuze, odmítá či schvaluje, atd. atd... no prostě změna...

 Předseda - hezky to zní, ale co se za tím skrývá? administrativa, která se postupně navyšuje... vedení účetnictví - min. 120 hodin ročně, shánění peněz - psaní grantů nebo žádostí o peníze, vedení hromadných schůzí... a za tím vším jsou akce, které díky tomu mohou být, díky tomu se mohou děti radovat při různých hrách, mohou trávit svůj čas trochu jinak... Postupně se vzdávám jednotlivých akcí, přenechávám je mladším a méně časově zaneprázdněným, protože čas je neúprosný... jen to předsedování mi zůstává.... 

Co mi dalo?

nové zkušenosti, nové kontakty, přivedlo mě do jiného prostředí, než je jen náš klub, poznala jsem nové lidi, nové přátele, naučila jsem se projevovat svůj názor, naučila jsem se komunikovat se staršíma a zkušenějšíma lidma, zažila jsem mnoho úspěchů, třeba když nám přišly penízky z grantu na účet :o), neocenitelnou praxi, dalo mi sebevědomí a odvahu jít do něčeho nového

Co mi vzalo?

Především čas. Všechny ty administrativní věcia účetnictví zaberou tolik času. Vzalo mi některé akce, kterých jsem se musela vzdát. Vzalo mi i trochu svobody, když vím, že za vše mám zodpovědnost a čeká se na můj názor...

Ale přesto to za to stálo... stojí to za to stále...  Díky Pane za to, že mohu dávat něco ze sebe pro ostatní, aby mohlo fungovat něco, co má smysl. Díky za to, že jsi stále při nás a součástí nás, kteří se o něco snažíme a třeba nevidíme úplný úspěch, ale přesto víme, že jsi tu a můžeme se na tebe spolehnout... Díky, že přicházíš do všech našich starostí, smutků a úzkostí a že jsi ten, který nás z nich vyvádí... Díky Pane...

//www.youtube.com/watch?v=UPNqQiikEOM&feature=results_video&playnext=1&list=PL9724567D02F69D3D