WYD - Madrid

Když se mi dostala do ruky knížka ze světového setkání, tak jsem si říkala, že bych už konečně mohla dopsat na blog článek i já. Tak je tady.... :o)

Plní dojmů a zážitků z předprogramu v Tarragoně, jsme se v pondělí 15. srpna odebrali do 500 km vzdáleného hlavního města Španělska, a to do Madridu. Zde se mělo odehrát to pravé celosvětové setkání a závěrečné setkání s papežem Benediktem XVI. Ale pěkně postupně.

Když jsme nastupovali v Tarragoně do autobusu, bylo to na dlouhou dobu naposled, co jsme se setkali s „docela“ příjemným teplotním stavem. O tom jsme se přesvědčili hned na první benzínce, která se stala odpočívacím místem. Nejen neuvěřitelné fronty na záchodech, ale hlavně neuvěřitelné množství jazyků zde bylo k vidění a slyšení. A to počasí? Nebylo snad nikoho, kdo by si neřekl, že chce zpět do Tarragony! Jestli nám v Tarragoně bylo vedro, tak co nám pak bylo tam, to nelze pojmenovat. A to jsme ještě nebyli v Madridu. Útočištěm se pro nás stal klimatizovaný autobus, kterým jsme vyjeli dál. Z okna jsme mohli pozorovat španělskou přírodu – spálené pláně, vysušenou zemi, jen malé množství nějakých rostlin či keřů. Kam to vlastně jedeme? Na poušť? Po vystoupení z autobusu jsme věděli, že následující týden bude opravdu náročný. Suchý vzduch, na který mi středoevropané nejsme zvyklí a který vůbec nenutí k pití, neuvěřitelné množství lidí a neuvěřitelně velké město! Po zabydlení jsme se vydali na úvodní program do českého národního centra, kde nás čekala zahajovací mše. Zde konečně jsem opět nelitovala, že jsem do Madridu jela. Předprogram jakoby programem v Madridu byl ještě vylepšovaný, stupňovaný. Jakoby všechno na každém kroku říkalo: „Vítejte na celosvětovém setkání mládeže v Madridu!“

Úterní den, stejně jako každý následující den, začínal v českém národním centru modlitbou. Mimo jiné zde zaznělo i několik slov, které se mi velmi líbily a oslovily mě hned ze začátku: „Každý začátek je spojen s očekáváním, nadšením, ale také s obavami, nejistotou, atd. To vše může být prozářeno Boží mocí a může se stát naším obdarováním, pokud to Bohu dovolíme, pokud mu to vše odevzdáme.“A tak jsem Bohu dovolila, aby mě provázel na setkání, a odevzdala mu vše, co bude následovat. K čemu to bylo? Třeba k tomu, že mi nevadilo mnoho věcí, které ostatním setkání trochu kazilo. Zaznamenala jsem je, ale přesto mi náladu zkazit nedokázaly a já si naplno užívala atmosféru setkání a prožívala celý program.

Po modlitbě následovala biblická hádanka v podání režijní skupinky. Každý den hádanka znázorňovala nějakého světce, který se stal patronem pro tento den. Během hádanek jsme se tak setkali s blahoslaveným Janem Pavlem II., svatou Anežkou českou, svatými Cyrilem a Metodějem a svatým Janem Nepomukem Neumannem. Zajímavým a netradičním způsobem jsme si tak mohli připomenout základní a hlavní body jejich života. Na hlavní program do Madridu za námi také přiletěli někteří čeští a moravští biskupové, kteří nám každé dopoledne zpestřili katechezí na různá témata. Mons. Pavel Posád nám sdělil, jak je důležité se pevně držet víry, Mons. Jan Graubner poradil, jak v Kristu zapustit kořeny a Mons. František Radkovský pohovořil o svědcích Krista ve světě. Všechny katecheze vycházely  z tématu světového setkání mládeže: „V Kristu zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry.“ (Srov. Kol 2, 7) Po diskuzích jsme mohli vždy vyslechnout několik svědectví a pak se účastnit mše svaté. To ocenili všichni, protože to byla jediná možnost, jak se účastnit mše svaté v našem mateřském jazyce. Jak už jsem psala v článku o předprogramu, mše svaté patřily k nejlepším a nejpropracovanějším bodům programu. Každá mše byla pro mě posilou, povzbuzením a ujištěním, že mě Pán na tomto setkání chtěl mít a ukázat mi tu sílu společenství, ve kterém jsem se na 14 dní ocitla.

V úterý večer se na velkém náměstí v centru Madridu Plaza de Cibeles uskutečnila zahajovací mše svatá s madridským arcibiskupem. Pokud jsem si do této doby myslela, že je v Madridu hodně lidí, tak tady jsem zjistila, že nevím, co to „hodně lidí“ znamená. Bylo tam jedna, dva, tři, a ještě milionkrát tolik lidí. Bohužel jsme se nedostali ani k žádné z obrazovek, proto jsme z této úvodní mše svaté odešli do českého centra, kde probíhala mše svatá v češtině.

Každé odpoledne také probíhal na různých místech Madridu Festival mladých. Byla to široká nabídka koncertů, divadel, přednášek, výstav, tanečních a jiných vystoupení, které si připravili jednotliví zástupci každého ze států, které se setkání zúčastnily. Mě se nejvíce zamlouvalo vystoupení afrických tanečníků v jejich tradičním oblečení a s tradičními hudebními nástroji. Jejich elán a energii jim mohl závidět kdekterý Evropan. Dále jsem stihla koncert slovenské rockové skupiny, vystoupení korejských tanečnic, modlitbu růžence v podání francouzských řádových sester a interaktivní výstavu o sv. Terezii z Avily. Madrid také skrývá řadu nádherných památek, které jsme měli možnost v rámci volného odpoledne navštívit. První tři dny týdne bylo opravdu pořád co dělat!

Ve čtvrtek přiletěl do Madridu všemi dlouho očekávaný Benedikt XVI. Na náměstí Placa de Cibelas se uskutečnilo jeho slavnostní přivítání. Ve své úvodní promluvě řekl papež mnoho povzbudivých slov a všechny nás vybídl k tomu, abychom „byli rozvážní a moudří, budovali jsme svůj život na pevném základě, kterým je Kristus“.

Dalším programem se Svatým Otcem byla páteční křížová cesta ulicemi Madridu. Ke každému zastavení skupinky mladých donesly kříž, který provází od založení všechna setkání. Přestože byla celá křížová cesta v angličtině, zanechala ve mně hluboký dojem.

Předposledním z bodů papežovy návštěvy v Madridu byla sobotní večerní vigilie. Předtím jsme se ale museli přesunout na madridské vojenské letiště Cuatro Vientos. Davy lidí tam proudily již od rána, protože každý chtěl zabrat dobré místo v sektoru tak, aby byl co nejblíže. My jsme cestu na letiště kvůli teplotním podmínkám odsunuli až na odpolední hodiny a během volného dopoledne jsme se podívali ještě do největšího evropského muzea Del Prada. Pořád jsme doufali, že se dostaneme do našeho sektoru k ostatním Čechům, i když přijdeme až navečer. To jsme se ale zmýlili, protože od odpoledních hodin byly hlavní sektory uzavřeny pro přeplněnost kapacit. Zůstali jsme tedy vzadu, neviděli jsme ani na hlavní sektory, ale přesto jsme se účastnili všeho, co se tam „vepředu“ dělo. Měli jsme přímo před sebou obrazovku, a tak jsme viděli možná líp, než mnozí vepředu. Když papež na letiště dorazil, vítal ho nadšený dav různými pokřiky. Nesly se celým prostorem a na všech bylo vidět, že jsou opravdu nadšeni ze setkání s hlavou církve. Závěrečná vigilie byla na chvilku přerušena náhlou vichřicí, na kterou nebyl vůbec nikdo připraven. Ale to naopak všechny více stmelilo a na papežovu výzvu se rozbouřený dav dokázal utišit a prožít nádhernou adoraci, při níž snad každý zažil opravdovou Boží přítomnost. Najednou mi nevadilo, že jsem celá mokrá, že nejsem v hlavním sektoru, že nejsem s ostatními Čechy. Byla jsem ráda, že jsem součástí velkého společenství věřících a mým opravdovým přítelem, který mě nikdy nezradí, je Kristus. A nejen mým, ale i všech ostatních, kteří tam klečeli před nejsvětější svátostí se mnou a modlili se.

Závěrečná nedělní mše se Svatým Otcem už byla jen sladkou třešničkou na dortu. Svatý Otec všem požehnal na cestu domů a závěrečnými slovy: „Drazí přátelé, svěřuji vám velký úkol. Přinášejte celému světu poznání Krista a lásku k němu. On chce, abyste byli jeho apoštoly 21. století a posly jeho radosti. Nezklamte ho!“ se rozloučil s dvěma miliony mladých lidí z celého světa.

Nám už tak nezbývalo nic jiného, než sbalit všechny své věci a nastoupit do správného autobusu, který nás doveze zpět domů, kde máme být apoštoly Krista 21. století.